HROZNÝŠ KRÁLOVSKÝ
(Boa constrictor)

VĚDECKÁ KVALIFIKACE

 Vědecká kvalifikace pomocí BioLib mezinárodní encyklopedie rostlin,hub a živočichů.

Vzhled

Charakteristickým znakem je silná, trojúhelníková hlava, výrazně oddělená od mohutného těla. Zbarvení je neuvěřitelně variabilní jak v rámci druhu, tak i jednotlivých poddruhů, kterých je (podle posledních genetických průzkumů) zřejmě minimálně devět (snad i více) a dělí se do tří základních skupin. Mimo to se jednotlivé poddruhy mezi sebou v zajetí navzájem velice ochotně kříží, a tito "bezcenní" bastardi dnes tvoří převážnou část populace hroznýšů královských u nás. Křížení jednotlivých poddruhů mezi sebou a také páření pokrevně příbuzných zvířat, se negativně projevuje na celkové kondici a vitalitě chovaných hadů v teráriích, nehledě na prakticky žádnou genetickou hodnotu těchto hybridů. Teraristé by se měli proto snažit rozmnožovat pokud možno čisté linie jednotlivých poddruhů, a to i navzdory výrazně vyšší ceně a menší dostupnosti čistokrevných zvířat.

Zbarvení hroznýšů královských sahá od červenohnědé přes červenošedou, až po žlutavé, oranžové, nebo tmavohnědé odstíny. Kresba na zádech je tvořena tmavými a světlými skvrnami, které mohou mít směrem k ocasu barvu oranžovo-červenou. Od špičky tlamy až ke krku se táhne tmavý pruh, na břišní straně je zbarvení tmavě krémové. Hroznýši královskému se hodně podobají dva endemičtí madagaskarští hroznýši rodu Acrantophis - Hroznýš Dumerilův a Hroznýš madagaskarský.

Hroznýš královský dorůstá v zajetí do 2,5 - 3 metrů, někdy se uvádí údaj až přes 5metrů, což je ovšem naprostá dezinformace a jak se nakonec ukázalo, s největší pravděpodobností se vůbec nejednalo o B. constrictor. Jen nepatrný zlomek chovatelů se může pochlubit jedincem delším než tři metry, protože ani nominotypický poddruh B.c.constrictor, ani jeho kříženci, nejčastěji chovaní v zajetí, větší velikosti prostě nedorůstají. Tělo je však velice silné a svalnaté.

Rozšíření

Areál rozšíření hroznýše královského je obrovský, od Jižního Mexika, přes Brazílii, Venezuelu, Ekvádor, Bolívii, Peru, některé Karibské ostrovy, Malé Antily (ostrov Dominica), až po Argentinu. Vyhledává pralesní a křovinaté oblasti, často je vidět na lidmi obdělávaných plantážích. Některé taxony však obývají i otevřenou krajinu a savany, případně horské svahy a náhorní plošiny.Vzhledem k velikosti areálu rozšíření a tudíž k velice rozdílným klimatickým podmínkám v jednotlivých lokalitách, jsou i teplotní nároky jednotlivých poddruhů poměrně odlišné. Zatímco některé populace žijí v oblastech tropických deštných pralesů Jižní Ameriky, jiné obývají horské svahy peruánských And a dokonce i v zimních měsících hybernují. Tzv. "domácí", zchoulostivělí hroznýši, po několik generací rozmnožovaní a křížení v teráriích, jsou však uvyklí spíše na stabilnější teploty a větší výkyvy příliš nesnášejí.

Terárium

Nejvhodnější je terárium s různými tepelnými zónami, s nejchladnějším koutem někde na zemi, s teplotou kolem 22°C, další místa by měla mít možnost vyhřátí až na 35°C. Vhodné je mírné snížení teploty v noci o 3 - 8°C, za současného dostatečně vlhkého vzduchu, což pozitivně stimuluje jak bezproblémové páření, tak i celkovou kondici a zdravotní stav hadů. Teplota by však neměla klesnout pod 20°C. Substrát na dně by ale měl být pokud možno suchý. Velikost terária volíme úměrnou velikosti chovaného hada, pro dospělého jedince by však nemělo být menší, než 180 x 90 x 90 cm. Tito hadi nepohrdnou větší vodní nádrží, ve které jsou často naložení i několik dní, hlavně před svlékáním. Dno může být holé, štěrkové, či z jiného substrátu, ideální je ale dno vyhřívané. Hroznýš královský by měl mít možnost alespoň částečného úkrytu a dostatek silnějších větví k lezení, je samozřejmostí v každém teráriu pro hroznýše. Při vytvoření vhodných podmínek se tento velice přizpůsobivý a nenáročný had, stává dlouholetým a naprosto bezproblémovým chovancem.

Odchov

Odchov hroznýše královského v teráriu je dnes již vcelku běžnou záležitostí. V přírodě se páří převážně na jaře, v zajetí však dobu páření ovlivňují určité specifické, chovatelské podmínky a tak se v teráriích začínají většinou pářit už na podzim. Pro zvýšení pohlavní žádostivosti je vhodné chovat obě pohlaví odděleně a připouštět je jenom v době páření. Samice ve vyšším stupni gravidity zpravidla odmítají nabízenou potravu. Živě narozená, asi 40 cm dlouhá mláďata (bývá jich podle velikosti a stáří samice od 10 - 50 ks), narozená po zhruba 120 - 200 denní březosti, jsou velice krásná a roztomilá. Do čtrnácti dnů po narození se zpravidla poprvé svlékají a začínají lovit malé myši. Potravu volíme úměrně k velikosti mláďat, z myší na potkany můžeme přejít již před dosažením jednoho metru délky. Pohlavně dospívají ve věku přibližně 3 - 4 let, v té době měří kolem 1,5 m. Samicím bychom však měli umožnit páření až po dosažení alespoň 180 cm.

Potrava

S potravou nebývají většinou problémy. Hroznýši královští jsou velice žraví a musí se spíše usměrňovat kvůli obezitě, ke které mají (tak jako i někteří jiní hroznýšovití) sklony. Podle velikosti dáváme malé, až středně velké myši a potkany, také holuby, nebo kuřata. Někteří jedinci upřednostňují převážně ptáky před savci a s chutí přijímají hlavně malá kuřata. Velké exempláře určitě nepohrdnou morčetem, králíkem, nebo i jiným vhodným savcem přiměřené velikosti. Kořist zabíjejí tak jako všichni škrtiči zardoušením, a polykají jí od hlavy a vcelku.