KAPITOLA I.                                                                                                              Datum: 25.12.2008

Dárek jménem JUMPER.

Tak jsem tady! Ano jsem to já, maličký Varanus Exanthematicus neboli Varan stepní. Můj nový páníček Milan mě koupil mé nové paničce Aličce jako Vánoční dárek. A dáreček to já teda jsem! Vůbec se mi nelíbí v mém novém domově, malý výběh, cizí pachy nic co bych znal z dřívějška. Moji páníčci se mě snaží pořád brát do rukou a ty vůbec nevoní… A tak se snažím ze všech sil, abych jim to jen tak neusnadnil. Syčím a koušu a když to nezabírá utíkám se schovat do domečku. Jednou jsem dokonce vyskočil do vzduchu abych páníčka kousnul  Ale nakonec, když mě panička vezme do dlaně a přivine si mě k sobě, cítím teplo a je mi hezky až z toho usínám. A tak jsem paničce usnul na prsou a dokonce jsem se už ani nesnažil ji kousnout… No, ale nemyslete si že jim to tak usnadním, jeden šlofík s paničkou mě nepřinutí změnit názor a tak jsem ji hned při další příležitosti kousnul při krmení do prstu aby věděla, že si má dávat na malého Jumpika pozor! Jsem ještě malý, měřím 24,5 cm a vážím 10 dkg, takže moje kousnutí zatím nebolí, je to jen takové štípnutí, ale až budu velký, půjde ze mě strach! Snad si mě do té doby páníčci aspoň trochu ochočí…

KAPITOLA II.                                                                                                            Datum: 27.12.2008

Jak jsem si poprvé pořádně zdřímnul…

Dva dny na to co si mě páníčkové přinesli domů, mě hned nechali samotného a klidně si odjeli pryč. Prý za tetou Haňulou někde do nějakého klobouku, nebo kam… No aspoň budu mít klid na řádění, řekl jsem si. A taky jsem toho náležitě využil! Ani nevíte jak se krásně řádí v písku, když vás nikdo neruší. A tak jsem hrabal a noroval a podkopal jsem si i domeček a misku s vodou, pod kterou jsem si vyhrabal noru. Když páníčkové přijeli, nevěřili vlastním očím a úžasem zůstali celí tumpachoví nad tím mým výtvorem J Panička si mě pak vzala do ruky, trochu jsem si zasyčel, aby se neřeklo, ale kupodivu už ten pach nebyl tak cizí a tak jsem se nakonec ani moc nevzpouzel. Navíc panička konečně přišla na to, jak moc se mi líbí drbání na krku. A musím říct, že je pěkně mazaná a dokáže toho zneužít. Pokaždé, když se začnu vztekat, podrbe mě na krku a já jsem hned jako beránek. Pak si lehla a přivinula si mě k sobě. Zase jsem cítil to teplo její dlaně a když mě začala drbat, usnul jsem. A tak jsem spal a spal a spal, nevím jak dlouho. Občas jsem otevřel jedno oko abych se podíval jestli panička taky neusnula, protože to by mě mohla rozmačkat, a pak jsem zase usnul. Probral jsem se až na svém kameni v teráriu a panička byla pryč. No co, všude dobře, v teráriu nejlépe, řekl jsem si a šel pokračovat ve spánku do bezpečí svého domečku.

KAPITOLA III.                                                                                                               Datum: 1.1.2009

Hladovka

Ve svém novém domově jsem už víc než týden a ještě jsem si nezvykl. Vůbec se mi tady nelíbí. Myslel jsem, že si třeba časem zvyknu, ale nestalo se. A tak se snažím co nejvíc času prospat. Celé dny trávím zalezlý v domečku a spím. Hlavu mám vždycky bezpečně vystrčenou z pod domečku abych mohl sledovat okolí. Páníček tvrdí že vypadám jako želva, no a co? Hlavně že se mi dobře spinká a mám přehled. Navíc jsem se rozhodl, že  budu držet hladovku. Není to sice jednoduché, protože už mi pěkně kručí v bříšku, ale já jsem pevně rozhodnutý nepolevit! Panička mě zkouší a servíruje mi pod nos samé dobroty jako cvrčky, červy, šváby a dokonce se vytáhla a snažila se mě nalákat na holátko. To byla těžká zkouška, ale vydržel jsem! Zalezl jsem do domečku a dělal že spím. Nejhorší na tom je, že všechny dobroty co nesním dostane ten vousáč Sneaky. Je to agama co bydlí ve vedlejším pokoji a pokaždé, když jí moji večeři, slyším až sem jak při tom mlaská. On už si asi na ty dva lidi co si říkají páníčkové zvykl, nebo na něj použili drsnější metody nátlaku, nevím, ale se mnou to tak jednoduché mít nebudou, jsem rozhodnutý bojovat do posledního dechu!!!

KAPITOLA IV.                                                                                                            Datum: 07.01.2009

Jak jsem podlehnul…

Rozhodnutý jsem byl a chtěl jsem si pevně stát za svým! Ale když přede mně panička položila kus kuřecího masa, nešlo už odolávat… A tak jsem si ho nesměle oňufal a pak jsem ho zblajznul. No a pak ještě jeden  Teď už papám všechno, maso, holátka, cvrčky. Dostal jsem taky novou kůru do terária, pod kterou se můžu zahrabat a nikdo mě nevidí…teda aspoň myslím že mě nikdo nevidí. Vždycky, když vím, že někdo jde, utíkám se schovat, a řádím jen když jsem sám doma. No ale to by nebyli moji páníčkové, aby na mě zase nevyzráli! Nainstalovali kameru, která mě celý den natáčí a oni si to pak večer pustí a vidí všechny lumpárny, které jsem za den vyvedl…. Co je to za spravedlnost, když už varan nemá kousek soukromí ani ve svém teráriu?

KAPITOLA V.                                                                                                               Datum: 14.1.2009

První koupání

Dneska jsem se poprvé koupal. Teda jestli se tomu tak dá říkat… Panička napustila vanu a pak mě vzala a položila do té studené vody. Kdo se jich prosil o takovou koupel? Trochu jsem si zaplaval, ale pak už se mi chtělo jít zase zpátky do tepla. Jenže jsem nemohl, panička mě točila na kameru a já jsem plaval jak o duši. Kdybych mohl, tak bych utekl, ale na to jsem ještě moc malý. I když už jsem o další dva centimetry porostl a měřím 26,5 cm.

KAPITOLA VI.                                                                                                              Datum: 25.4.2009

Nové terárium

Konečně jim to došlo! Komu? Co? No přece páníčkům, to, že mi mají dát větší terárium, abych se konečně mohl pořádně proběhnout. A tak jsem ho dostal… Je moc krásné, veliké, prostorné, mám tam svůj domeček z kůry, pod který se můžu schovat do bezpečí, a taky bazén! A to jsem teda frajer! No řekněte sami, kolik z vás má vlastní dřevěnou dům s bazénem?
Každý den, když už jsou mí dvounožci pěkně daleko z dosahu si vyjdu na průzkum. Prošmejdím každý kout, jestli se nic nezměnilo, okoupu se v bazénku a pak se vyplacatím na sluníčko a pěkně se vyhřívám.  Odpoledne když se dvounožci vrátí z práce, jsem už zase pěkně zalezlý v domečku, takže ani nevědí, co jsem během dne všechno vyváděl….

KAPITOLA VII.                                                                                                            Datum: 20.5.2009

Krocení divé zvěře!

Ta moje dvounohá panička se už dočista zbláznila. Jí nestačí, že jsem už přestal trucovat a začal docela obstojně žrát, ona snad ještě chce, abych jí mě rád…. Varani, no chápete to? Varan a dvounožec kamarádi, to je fór! V rámci upevnění dobrých vztahů se dvounožka rozhodla vzít mě na procházku. Nejdřív mě pustila do trávy, což, nebyla žádná slast L Jednak byla ta tráva studená a mokrá, ale hlavně, jak se později ukázalo, mokrá nebyla o deště, jestli mi rozumíte… fuj, no prostě hnus. Pak mě ale vzala a pustila do písku a to bylo jiné kafe. Rozběhl jsem se a chtěl rychle utéct, ale moje malé nožičky byly moc pomalé a dvounožka mě vždycky hned doběhla. Nakonec jí to asi přestalo bavit a rozhodla se, že půjdeme domů. No počkej, napadlo mě, teď ti ukážu a když mě chtěla vzít do ruky otočil jsem se a pořádně ji rafnul do prstu. Hned na to mě samozřejmě chytila a zavřela mi tlamičku tak pevně, že jsem už nemohl nic dělat. To byl asi ten moment, kdy si moje dvounohá panička řekla, že je čas, se mnou něco dělat. Na internetu se seznámila s nějakou paní z Ameriky a ta ji prý radí jak na mě aby mě ochočila. No to bych se na to podíval, abych si neporadil s nějakou americkou krotitelkou divé zvěře

KAPITOLA VIII.                                                                                                           Datum: 31.5.2009

První krmení z ruky

Asi jsem přecenil své síly, má odolnost vůči žrádlu je menší než jsem si myslel. V sobotu mi moje dvounožka naservírovala čerstvá holátka. Varani, to vám byla taková dobrota, že jsem si dal hned čtyři. Další den to byli pro změnu zofíci (jak důvěrně říkám červům Zophobas) a v pondělí mě vzala z terária, položila na koberec a začala servírovat kuřecí prsíčka. Podávala mi je z ruky, a jak jsem si je bral, rafnul jsem ji do prstu. Bylo mi jí až líto a tak už jsem si další sousto nevzal. Teprve když ho položila na koberec, zbaštil jsem ho. Panička to rychle pochopila a na příští krmení si vzala rukavici. To už jsem mohl dobře rozeznat masíčko od jejích prstů a v klidu jsem žral z ruky. To by se až jeden divil, jak se takový varan nechá oblbnout ženskou…. No já ty svoje dvounožce snad nakonec ještě budu mít rád….?