Nechám ti v lahvi trochu vína
A sešit s básněmi otevřený
Ozvěny z hedvábí tvého klína
Svatební prstýnek.......

Dnes večer nezamknu žádné dveře
A na zdi nechám viset obrázek
Paletou barev o nevěře
Kreslím ho s jednou z otázek

Mám rozžnout svíci
Nebo se milovat budeme tmou
Když naše láska na věčnost spící
Něžně mi šeptá že ty už nejseš mou ?

Z důvodů různých zrozena.
Nechtěná a přec tak krásná.
Napospas osudu vhozena.
Tak ladná, čirá a jasná.

První své momenty s řasami splývá.
Jakmile sílu má, v cestu se pouští.
Šťastná i smutná, vždy smysl mívá.
Odvážně proniká přes vrásek houští.

Se sestrami stejného původu.
Zdobena průhledným sametem.
Kanoucí v zářivém průvodu.
Stéká a loučí se se světem.

Součástí naší se na chvíli stala.
Společně s emocí se narodila.
Každému z nás již v obličej psala.
Pokaždé úděl svůj naplnila.

Hory smutku ve tvé mysli skryty,
Šrámy zklamání ve tvém srdci vryty.
Horké potoky slz, co po tváři tečou,
Vteřiny čekání, co pomalu se vlečou.
Bezmoc, kterou nikdo nepochopí,
Bolest, kterou ani štěstí nepotopí.
Krvavé stopy, na stěnách visící,
Sevřené ruce, k bohu se modlící.
Naděj pohřbená v jedné větě,
Nespravedlnost přetrvávající na tomto světě.
Řádky vryté do kamene života,
Přetrvávající strach a samota.
Boj, ve kterém nikdo nevyhraje
Hra, kterou nikdo do konce nedohraje.
Víra, co v nenávratnu se ztratila,
Cesta žití, co o pár let se zkrátila.
Dýka zabodnutá v zádech tvých,
Smutná tvář, kterou kryje smích.
Oči jenž smutně se do okolí dívají,
Hlasy, co v noci něco do uší šeptají.
Spousta známých, co se soucitem čekají,
Spousta chytrých hlav, které východisko hledají.
Velký nepřítel, kterého málokdo přemůže,
Rakovina, nemoc se kterou zatím člověk nic nezmůže.